Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech (Žalm 118)

Svatý otec 16. 3. 2009 během audience účastníků plenárního zasedání Kongregace pro klérus ve Vatikánu oznámil, že při příležitosti 150. výročí úmrtí sv. Jana Maria Vianeye, faráře arského, vyhlašuje na období od 19. 6. 2009 do 11. 6. 2010 Rok kněží. Téma roku „Věrnost Kristova, věrnost kněze“.

Takto zní úvodní odstavec zprávy z 16. 3. 2009, kterou vydalo tiskové středisko Svatého stolce.

Jsme tedy uprostřed Roku kněží a naše církevní autority ve vhodnou dobu jistě k tématu promluví.

O čem jsem začal přemítat v souvislosti s vyhlášením Roku kněží?

Především jsem si vybavoval všechny kněze, kteří se nějakým způsobem podíleli na mojí náboženské výchově. Bylo jich řada a všichni byli dobrým příkladem. Nezapomenutelný je P. Soukop, s tím se asi jen chlubím, jinak bych musel být lepším věřícím. Do klukovského vědomí se mě dostal také P. Fruvirt, který nás učil jen krátce, ale byl schopen jasně říci: „Když se to nenaučíš, tak ti dám na vysvědčení z náboženství trojku!“ Také mimořádným příkladem mě byl P. Adámek. Nejenom proto, že mě nakonec podobně jako P. Fruvirt dal z náboženství jedničku, ale pro mnohé jiné. Ukázal nám, ještě školákům, jak být přátelský k nevěřícím nebo jinak věřícím, uvedl mě do manželství. Naučil mě, že ke škvarkům se hodí pivo a taky mu dlužím ještě teplé ponožky, které jsem si od něj půjčil jako záložák v Jemnici, když jsem narychlo odjížděl na Libavu.

Mohl bych pokračovat ve výčtu dalších jmen. Kdysi v sedmdesátých letech mě kamarád požádal, abych s ním jel někam k Pardubicím pomoci s otloukáním omítky z kostelní věže. Oba jsme již měli rodiny, šlo tedy o dvoudenní, možná třídenní akci. Spali jsme i stravovali se na faře a večer po práci jsem byl „představen“ důstojnému panu faráři. Měl po mozkové příhodě, nemohl mluvit, byl odkázán na lůžko a pomoc druhých. Mohl se však modlit a práce na opravě kostela pokračovaly.

Když se tedy řekne Rok kněží, vím, za co jim my věřící vděčíme. Jejich poslání je radostné i těžké, a jejich úkoly veliké. Provázejí nás životem, a dokud nezemřeme, budeme i my vypravovat o jejich činech.

Jiří Nohel