Homiletický výklad Markova evangelia 2 - Křest Páně

Mk 1, 6b-11

„Jan Kázal: »Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.«

V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: »Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!«“

Kromě toho, že Marek znal vyprávění o překročení vod Jordánu Izraelity, kteří tudy vyšli z pouště porušování staré smlouvy, znal také text Izaiáše z 55. kapitoly, který jsme četli o svátku Křtu Páně: „vy.., kteří žízníte, pojďte k vodě...  a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu“ - tedy začne zde chvíle oné slibované obnovy života, smlouvy?

Pojďme tedy také k té vodě spolu s celým tím davem, který byl u Jana Křtitele, abychom viděli, co se tam stalo! Právě tam přichází Ježíš.

Když to viděl Marek, věděl že se stane velká věc a proto začíná slavnostně:: „V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji“

Co tam u vody Ježíš dělá? Pokračujeme: „dal se od Jana v Jordáně pokřtít.“ Stejně jako lidé z Judska se nechávali pokřtít na znamení pokání, stejně jako my, vstupuje do Jordánu i Ježíš a nechává se pokřtít. Ale proč? Jestli on je Boží  nebo dokonce Bůh, proč dělá pokání? Ne, on nevstupuje do vod Jordánu, aby tam nechal své hříchy, naopak, vstupuje do nich, aby hříchy těch lidí, i nás, kteří je tam necháváme, vzal na sebe, a vystupuje s nimi z vody, aby je přednesl před Boha. Nikdo z lidí, nikdo z nás nemohl se svými hříchy před Boha, a on může?

Podívejme se, co se stalo? „nebe se rozevřelo“, nebo doslovně „roztrhlo“. Jak? To nemohlo být něco, co jde spatři lidskýma očima. Tak co to znamená? Marek znal modlitbu lidí, kterou zaznamenal Izaiáše v 63. kapitole: „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil“. A nyní je ta chvíle, kdy Bůh odpovídá na tuto modlitbu lidí, nebo spíše člověka Ježíše z Nazareta, a přes tu bariéru lidských hříchů sestupuje, aby je odstranil.

Bůh odpovídá na modlitbu člověka Ježíše? Člověka? Je člověkem, nebo něčím víc? Odpověď na sebe nenechává dlouho čekat: „snáší... se na něho Duch jako holubice.“ Ano, to je to proroctví, o kterém jsme už mluvili, když jsme přemýšleli, co znamená, že ten přicházející má křtít Duchem svatým. Znělo: „Duch Hospodinův je nade mnou“ A nebo přece Marek znal podobné z Izaiáše o mesiáši! Ze 42. kapitoly: Zde je můj... vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha.“ Tak tento člověk Ježíš je skutečně Mesiášem – Kristem, plným Ducha!

Ale počkejte: Marek nám chce připomenou ještě jednu souvislost. Kde se holubice v Písmu ještě ukázala? Přece po potopě byla tou, která zvěstovala, že soud Boží spravedlnosti se dovršil, Bůh se smířil, lidé byli osvobozeni k novému životu a Bůh s nimi uzavřel novou smlouvu. No to sedí s proroctvím o vodě, jak jsme před chvílí říkali, u které měla přece začít obnova života a smlouvy!

Ale ještě k Ježíši, on je tedy mesiášem. Ale v jakém vztahu je k Bohu, když naznačoval již Jan Křtitel, že v úzkém? Poslouchejte: „Z nebe se ozval hlas (sám Bůh nám to říká): „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“ Slyšíte? „v tobě mám zalíbení“ Vždyť potvrzuje slova Písma, které jsme právě citovali: „Zde je můj... vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha.“ Ale také vyslovuje slova druhého žalmu: „Ty jsi můj Syn,“! Jak „můj Syn“?! Ježíš je z Nazareta v Galileji je zároveň Synem Boží? Ano. A Marek tomu uvěřil, vždyť tím přece začal celé své evangelium: evangelium „o Ježíši Kristu, Synu Božím“.

A ještě poslední věc: Tato slova „Ty jsi můj Syn,“, která vyslovuje Bůh, věděl sv. Marek, se zpívávala při slavnosti dosazování králů na trůn. A to by souviselo s pokračování Izaiášova proroctví o tom, co se stane u té vody, jak jsme slyšeli v prvním čtení. Poslouchejte: „pojďte k vodě... Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na... slibech... Davidovi... národům jsem ho ustanovil... vládcem“ Vždyť toto se také na tomto Ježíši, Kristu, Božím Synu naplňuje: On je králem, kterého Bůh ustanovuje nejen nad Izraelem, ale nad všemi národy, tedy i nad námi.

Co pro to můžeme udělat? Tento Ježíš, Boží Syn je i dnes s námi. Zná naše hříchy, které jsme vyznali a právě proto přichází, aby je vzal na sebe. Skutečně jste mu je vyznali? Pokud ne, ještě znovu to udělejme. A on je na sebe vezme, ztotožní se celý s námi a přednese naše hříchy Otci. A na znamení toho ztotožnění nám dá své tělo. Přijměme ho a už se ho nepouštějme!

o. Jiří