Dopis

V tísnivé schránce smutného srdce
leží si, leží popsaný list.
Dlouho již podává toužebně ruce,
ale nechci ho, nechci ho číst.

Přecházím nervózně, v hrudi mi buší;
žlutavá obálka, razítka půl.
Třesou se ruce a rty stále sušší
šeptají neslyšně: do rány sůl.

Zdá se mi o moři, příboj mě dusí,
bouře se divoce duší žene.
A oči pálí mě, číst dál však musí;
hlásky jsou slzami rozmazané.

Teď hoří oheň a vzpomínky pálí,
ten plamen hořkosti v srdci se vzňal.

Začínám znovu, vždyť nejsme už malí,
na nohy pomáhá života Král.

Jana Řezáčová