Banální věta

Jedu si tak jedno poledne autobusem zachumlaná do bundy a pozoruji to nepříjemné počasí za okny. Když projíždíme kolem jedné kapličky, zaslechnu takový křaplavý zvoneček a tak se začnu modlit Anděl Páně. Kolikrát se to už člověk modlil… ale když přejdu k druhé části… Maria řekla: "Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova."… naprosto mě to zarazí. Už jsme to slyšeli mnohokrát. Panna Maria byla taková celkem obyčejná židovská holka, a přišel za ní anděl a na něco se jí ptal… ona napřed nechápala (jak se to stane, vždyť muže nepoznávám), a pak samozřejmě řekla ano, v pohodě, když říkáš, tak já to beru… Nikdy mi to nepřišlo zvláštní… až teď. Při představě, že by za mnou někdo přišel, byť třeba o sobě tvrdil, že je anděl a zeptal se, jestli bych chtěla mít syna… že to všecko zařídí, prostě Duch Svatý a tak… Ale rozhodni se teď a tady… žádný čas na rozmyšlenou... ,ani půl hodiny... žádná rada od rodiny nebo přátel. Řekni mi hned sama za sebe, ano či ne. Nedokázala bych to… nikdy bych mu na to nekývla… Nenabídl jí zisk, nenabídl žádný bonus, nebyl to zběhlý pojišťovák nebo obchodník, který by člověka dostrkal k nějakému rozhodnutí. Spíš to mělo samé nevýhody, neměla muže… v té době… Opravdu nesmírný obdiv! Kéž bych se pro věci dokázala taky tak rozhodovat v odevzdání do Boží vůle…

Jana Řezáčová