Šebestián Kubínek - s almárkou na zádech
Dne 1.1.1799 v Blažovicích u Brna hluboce zbožným rodičům přibyl k 11 dětem synáček, který dostal při křtu jméno Šebestián. Z jeho sourozenců se však dospělosti dožili jen tři.
Šebestián se narodil do doby, která se mu hluboce vryla do paměti. Byla to napoleonská válka, zvláště bitva u Slavkova, jež zasáhla do života blízkých Blažovic. Francouzská vojska způsobila lidu velké utrpení a bídu. Nadaný Šebestián Kubínek se ve škole naučil brzy číst a počítat, takže musel učitele často zastupovat, když byl tento zaměstnán různými písemnými pracemi. Když vychodil školu, nebylo ještě ve světě pokoje. Když čeledín Kubínkova otce musel k vojsku, nastoupil na jeho místo 14-tiletý Šebestián. Vozil s povozníky obilí pro vojsko do Mikulova, Jihlavy a Kolína. Způsob života jeho kolegů začal ho zatahovat do svých sítí, ale dobré jádro přece v něm neudusil. Raději se modlil než světačil. Čtení nábožných knih ho více přitahovalo než vysedávání s pijany a karbaníky. V neděli raději chodil na bohoslužby než k zábavám.
Když mu otec statek zbídačený válkou postoupil, Šebestián ho užíval ve prospěch chudých. Za nocí nosil dříví, slámu, chléb těm, kteří trpěli v nouzi, ale styděli se žebrat. Vždy to dělal tajně, aby nevěděla levice, co dělá pravice. Zůstal svobodný a nabídky vdavekchtivých žen rázně odmítal. Domácnost mu vedla sestra. Kubínek byl představeným růžencového bratrstva v Blažovicích a byl jeden z nejhorlivějších v boji proti pití pálenky. Jeho vlivem takžka celá obec se zavázala v spasitelný slib proti pití pálenky. Palírna byla prodána za školu.
Úspěchy, s nimiž se setkala apoštolská Kubínkova horlivost v Blažovicích a blízkém okolí, přivedly ho na myšlenku rozšířit pole působnosti. Vždyť bez jednoho oráče, zůstane ještě dost na konání těchto prací. Prodal svému synovci statek za 3 tisíce zlatých a tak se odpoutal od hospodářství, aby měl k zvěstování evangelia volnější mysl. Kubínek byl přesvědčen, že pro křesťanské rodiny, aby se povznesly k nebesům, nemůže být nic důležitějšího, než rozšiřovat dobré náboženské knihy. A svůj program začal ihned plnit. Stává se moravským písmákem a horlivým šiřitelem dobrých knih. S almárkou na zádech chodil 35 let od vesnice k vesnici a prodával a rozdával chudým české knihy přepočteno na dnešní měnu více než za 3 miliony korun a získal na tisíce členů různých vzdělávacích ústavů. Kubínek byl zjev neobyčejný, již za jeho života se o něm mluvilo a psalo.
Rozloučil se v Blažovicích modlitbou a čtením Písma sv. a opatřil si almárku na knihy. Byla zeleně natřená, uvnitř s přihrádkami, s ní na zádech procházel našimi kraji a roznášel knihy. Almárka byla 70 cm vysoká, takže pojala těžký náklad knih, který zvlášť ve stáří tížil. Kromě knih nosíval Kubínek též harmoniku, hrál na ni a prozpěvoval nábožné písně. Na dědinách ho obklopovala mládež i dospělí. Vždy došel k nějakému kříži či soše, složil almárku, poklekl a hrál na harmoniku nebo předčítal něco vzdělávacího. Přítomní se přidali k jeho zpěvu a zpívali s ním do pozdní noci. Kubínek byl k lidem laskavý, zvlášť děti ho měly rády. Když však jednou v brně poklekl na Hlavním náměstí k soše Panny Marie a začal podle harmoniky zpívat, jak dělával na venkově, dostavil se strážník, vyzval ho, aby se klidil a když stále hrál a zpíval, strážník ho vyzval, aby šel s ním do šatlavy. Kubínek se nepolekal, nýbrž oslovil tu čeládku směle: „Zdá se mi, že se málo modlíte, sic byste se sem nedostali, klekněte si a pomodlíme se růženec!“ Trhani vypukli v rozpustilý smích. Když slyšeli muže s příkladnou vroucností se modlit, ponenáhlu začali jeden po druhém se modlit až do konce. Po růženci se Kubínek opět ozval: „Myslím, že málo chodíte na kázání, proto vám přečtu evangelium z minulé neděle.“ Četl a pak vykládal evangelium jako kněz na kazatelně. „Teď vám přečtu život svatého, jehož památka připadá na dnešní den, abyste měli příklad, jak máte správně žít.“ Po kázání vykládal ještě umučení Páně a pak zanotil jednu píseň po druhé. „Bylo to od Boha dobře, že mne zavřeli, abyste s jednou vzpomenuli, že máte vést lepší život.“ Když mu páni po výslechu zakázali vést tento způsob modlitby v Brně a domlouvali mu, proč to dělá, řekl nato Kubínek: „No, a nač máte tu sochu tady?“ A bylo po soudu.
S almárkou na zádech zachovával Kubínek přísný způsob života. Nasvědčoval tomu i jeho zevnějšek. Nosíval šaty z hrubého lněného plátna, na nohou velké těžké boty s podkůvkami a cvoky, na hlavě černý klobouk a v ruce poutnickou hůl. Vypadal jako starozákonní prorok. Jeho podobu známe z fotografie, když páter Kosmák ho přinutil, aby se dal vyfotografovat. Když byl pozván hostiteli na nocleh a posloužil si i večeří, Kubínek, který maso nejedl, vytáhl nůž, z almárky chléb a sůl, rozevřel nějakou knihu, dal ji před sebe a tak večeřel tělem i duchem. Když byl s večeří hotov, poklekl na kolena, modlil se a zpíval, dokud domácí byli vzhůru. Když mu nabízeli postel, nechtěl tomu se podvolit, žádal si jen zhlavec, ležel jen na holém slamníku a to tak oblečený, ani boty nevyzul. Kdysi se děti dívali klíčovou dírkou do pokoje, kde on nocoval a prý viděly jakousi zář a Kubínka uprostřed světnice klečícího na modlitbách. Spisovatel Kosmák popisuje jeho asketický život v kukátku „Mučenky“.
Kubínkovi šlo hlavně o to, aby získal nejvíce rodů, protože tak bylo zajištěno, že dobrá četba v rodinách bude neustále doplňována. Říkal, že ten, kdo zapsal svůj rod do Dědictví katolického, učiní lépe, než kdyby své rodině koupil panství. Když viděl, že někde dcera po klekání doma není, vyčinil matkám: „Že nemáte všechny slepice doma, to víte, ale že dcera doma není, o tom nevíte?“ Tak jak ve svém mládí nerad slýchával neslušné řeči, tak i později dbal, aby se v jeho přítomnosti tak nemluvilo. Hospodáře vybízel, aby zvláště čeládce takových řečí netrpěli.
Knihy, to byla Kubínkova radost. Tisíce prošlo jeho rukama, sám píše ve svých pamětech: „Já jsem čtenář a milovník čtení a vím, že křesťan má být živ ze čtení svatého, nikdy nezbývá u mne ani den abych nečetl. A věř, čtenáři, že lepší lahůdky neznám v světě pro ducha svého.“ Vydával pro lid také Deník, v němž informoval o seznamu a obsahu knih katolickým Dědictvím vydávaných. Přirovnával knihy k řece Jordánu, u kterého kázal sv. Křtitel Kristův. Plynou po našich vlastech a jako řeky protékají krajinami a všechny nás zavlažují, očišťují a ducha oblažují. Vydal poutní knihu k Panně Marii Křtinské a poutnickou knihu z Brna do Maria Zell. Tam putoval s brněnskou poutí, aby poděkoval za šťastné vysvobození města Brna od Švédů. Složil několik poutních písní, které se někde dosud zpívají. Celou svou činnost provázel modlitbami za Boží požehnání, aby „símě, které rozsévám ústně a které se dostává mému národu dobrými knihami, neslo stonásobný užitek v rodinách a obcích.“ Pěkně charakterizuje Kubínka Václav Kosmák v Kukátku: „„Vytkl si za úkol rozšiřovat mezi lidmi dobré knihy a tím pravou osvětu. Této myšlence věnuje své síly, celý svůj život. On je světlonošem, jenž prochází bez odpočinku krásné země koruny svatováclavské. On je muž apoštolský, jeden z nejšlechetnějších mužů, které zrodila Morava. Čest mu budiž i dlouhý život!“
Ačkoli Kubínek po celý život žil tak přísně, dočkal se vysokého stáří. Do poslední chvilky si nedopřál odpočinku. Dva dny před smrtí klesl na dlažbu blízko nemocnice v Brně a byl do ní hned dopraven. Tam měly s ním ošetřovatelky kříž, neboť nechtěl vyjít ze světnice, řka: „Já jsem k vám přišel umřít?“ Zaopatřen svátostí nemocných, zemřel tiše v Pánu, kterého velice miloval, 18.července 1882 ve věku 83 let. Morava a zvlášť Blažovice u Brna na něj nezapomínají. Na jeho rodném domě č. 30 je zasazena deska s tímto nápisem: „V tomto domě narozen 1.ledna 1799 Šebestián Kubínek, neúnavný rozšiřovatel dobrých knih. Budiž jemu čest na zemi a sláva v nebesích.“
P. Josef Dobiáš, Holubice