Historie kostela

K O S T E L  V  B L A Ž O V I C Í CH 

Od dávných dob patřily Blažovice k farnosti Tvarožná. Tam také chodili do kostela a tam také pohřbívali své předky. V roce  1923 se rozhodli založit Kostelní jednotu s cílem vybudovat v obci chrám Páně. Již v červenci roku 1923 zakoupila Kostelní jednota pro tento účel pozemek od hraběte Mitrovského za 7 404 Kč. Na místě stavby byl nalezen kvalitní kámen, který stačil na vystavění celého soklu kostela, což ještě povzbudilo nadšení místních obyvatel.

Projekt a rozpočet na stavbu vypracoval Ing. Arch. Metoděj Zoubek v Bratislavě. Rozpočet na stavbu činil 500 000 Kč. Výstavbu provedl zednický mistr Lábr z Křenovic. Základní kámen byl přivezen z Hostýnských vrchů. Již v červnu 1930 byl posvěcen a vztyčen kříž na věž kostela. Díky veliké obětavosti místních věřících, kteří se na tomto díle podíleli nejen prací, ale především finančním přispěním se dílo podařilo. Kostel byl dokončen v červnu 1934 a vysvěcen brněnským biskupem Dr. Kupkou.

Obětavost lidí neskončila postavením chrámu, ale pokračovala i nadále, ať už splácením dluhu, nebo postupným vybavováním interiéru kostela. Na tomto vybavování se podíleli velkou měrou místní řemeslníci – stolař pan Leschinger, zámečník pan Slouka, kovář pan Kašpařík a mnoho jiných.

Kuriozní stav nastal již během svěcení kostela. Dokonce tato záležitost proběhla denním tiskem pod titulkem „Nesvatý obraz v kostele“  (12.června 1934). Autor článku upozornil na obraz zavěšený pod kůrem. Na obrazu je namalován  místním malířem Rudolfem Paulíkem blažovický rodák Šebestián Kubínek. K umístění obrazu do poloprázdného interiéru přispělo i to, že již nějakou dobu probíhalo šetření za účelem jeho blahořečení. Druhá světová válka však tuto aktivitu utlumila. Nyní za podpory brněnského biskupství se tato iniciativa znovu dostala do chodu. Na rodném domě Šebestiána Kubínka v Blažovicích č.p.30 je umístěna pamětní deska, kterou dal zhotovit a umístit tvaroženský farář Václav Kosmák.

V následujících letech se kostel postupně vybavoval zařízením důležitým pro funkci kostela. Do roku 2000 dohází k několika výměnám jednotlivých vybavení. První zvony se světily v roce 1933. Druhé zvony potom v roce 1989. Původní křížová cesta se světila v roce 1934 a současná v roce 1954. Prvním hudebním nástrojem bylo zapůjčené harmonium. Na nově postavené varhany, převezené z Líšně, hrál P. Josef Martínek poprvé v červenci 1939. V roce 1944 došlo k přestavbě těchto varhan a hned v roce 1945 je poškodil dělostřelecký granát. Nové varhany, které jsou v kostele dosud, byly vyrobeny v Krnově a vysvěceny v roce 1959. Největší změna interiéru kostela proběhla v roce 1986. Hlavní oltář byl přemístěn do přístavby u kostela, kde v době velikonoční plní funkci Božího hrobu.

Dne 10. 12. 2000 vyhlásil brněnský biskup Mons. Vojtěch Cikrle Blažovice od 1. 1. 2001 novou farností. V roce 2002 prošel kostel generální opravou – izolace, podlahové topení, dlažba, malování.

…o našich zvonech

     Při stavbě kostela byly pořízeny do věže tři levné litinové zvony a zavěšeny na kovovou konstrukci, zhotovenou v místní kovárně. Do malé vížky byl pořízen kvalitní „evangelijní zvon“, který byl za II. světové války tajně vyměněn za litinový „umíráček“ z věže a ukryt na neznámém místě, když byly bronzové zvony povinně odevzdávány (rekvírovány) k roztavení na munici. Úřadům bylo prokázáno,že všechny naše zvony jsou pouze litinové a po válce se pak evangelijní zvon vrátil na své místo. V sedmdesátých létech minulého století získal farní kostel ve Tvarožné povolení k objednání dvou nových zvonů (takové povolení musel tehdy vydat krajský církevní tajemník). Zvony byly v roce 1974 zhotoveny ve známé rodinné zvonárně paní Laetitie Dytrichové v Brodku u Přerova. Při zkoušce zvonů ve zvonárně bylo zjištěno, že jejich ladění neodpovídá zcela původnímu zvonu, se kterým měly na věži souznít, proto bylo urychleně rozhodnuto, že hotové zvony budou zavěšeny v Blažovicích a pro Tvarožnou budou odlity nové zvony, které uhradí Blažovice. V Blažovicích bylo v krátké době sebráno 430 kg mědi a zakoupeno 130 kg cínu pro zvonárnu a blažovští očekávali podle dohody zavěšení hotových zvonů, pro které však chybělo povolení církevního tajemníka. Zvony nesměly být ze zvonárny ani odvezeny a na zvonárnu byl činěn nátlak, aby zvony prodala, čemuž blažovští trvale bránili. Po roce průtahů byly zvony převezeny do Tvarožné a tam po krátké době bez kolaudace tajně zavěšeny. Ve zvonárně tak zůstal blažovský materiál, ze kterého byly pro Blažovice odlity nové zvony až po revoluci v roce 1989. Po slavnostním vysvěcení zvonů 8. července 1989 byly krátce vystaveny v kostele a po týdnu zavěšeny.

Větší zvon nese nápis:

MARIA ROK MARIÁNSKÝ − JAN − DAR FARNÍKŮ Z BLAŽOVIC L.P. 1988 .

Menší:

ANEŽKA PŘEMYSLOVNA ROK ANEŽKY PŘEMYSLOVNY 1988 – ZDISLAVA − DAR FARNÍKŮ Z BLAŽOVIC L.P. 1988 .

V roce (snad si někdo vzpomene ve kterém) byly zvony opatřeny elektrickým pohonem panem Studeným, kovářem z Líšně. Nové zavěšení zvonů pro elektrický pohon bylo zhotoveno v blažovské kovárně.

… naše varhany

První varhany – jednomanuálové − zakoupila kostelní jednota v Líšni (kdy, se mi již nepodařilo zjistit). Na varhany hrál zpočátku tvaroženský varhaník a varhany se „šlapaly“.

V roce 1943 postavila vyškovská firma „Morávek“ nové dvoumanuálové varhany s ventilátorem, přesto se varhany často „šlapaly“, kdy_ se za války vypínal elektrický proud. Nové varhany byly ovšem poskládány z našich starých varhan napojených na „pedál“ a „první manuál“ nového hracího stolu a jejich funkce byla značně nespolehlivá. Kdy_ při přechodu fronty byl kostel prostřelen sovětským dělostřeleckým granátem, byly poškozeny i varhany a řadu let potom hrály bez hlavního rejstříku a čekaly na generální opravu. Abych přesvědčil kostelní radu, že není rozumné investovat do nespolehlivých varhan, získal jsem po zdařilé opravě poškozených varhan důvěru kostelní rady, našel jsem přes inzerát zájemce o opravený nástroj (Malenovice, kde je součástí varhan) a s pověřením P. Adámka a s odbornou pomocí P. Láníka jsem objednal současné varhany u krnovské firmy Rieger−Kloss. Rok vysvěcení našich varhan připomíná nápis na varhanním prospektu spolu s veršem žalmu. V minulém roce jsme ještě varhany doplnili dalším měchem, který zrychluje ozev pro koncertní využití a umožňuje optimální „intonaci“ nástroje. Varhany mají 14 znějících rejstříků a stiskem jedné klávesy je možno ovládat až 49 různých píšťal. Za horní řadou píšťal (obrverk) jsou všechny píšťaly hlavního manuálu, po stranách píšťaly pedálu, za prostředními „slepými“ píšťalami je skryta „žaluziová skříň“, kde se žaluziovým pedálem plynule mění síla zvuku druhého manuálu.